publikováno 6. 10. 2008
Poslední
prázdninový víkend je víkendem vyjímečným. Rodiče a dítka
školou povinná jsou už jednou nohou ve školních třídách.
Dálnice i silnice nižších kategorií se potýkají s dopravními
zácpami. Dovolené máme většinou za sebou a supermarkety pomalu
chystají prodej vánočních kolekcí.
I u
nás v Lysé
se v tento čas děje cosi zvláštního. Už od poloviny srpna
se začnou objevovat drobné náznaky v podobě plakátů a
plakátků, ve výlohách se objevují láhve vína se známou
vinětou a taktéž fotografie Jeho hraběcí Milosti a nakonec je na
náměstí vyvěšen transparent, který na vědomost všem dává,
že SLAVNOSTI HRABĚTE ŠPORKA se blíží.
V letošním
roce tato již tradiční akce završila rovný tucet. V žádném
případě však o ní nemůžeme prohlásit, že byla tuctová.
Význam těchto dvou velice podobných slov si v našem případě
tak trochu protiřečí. Pokud se nějaká akce konala již
dvanáctkrát a každým rokem se zvětšuje počet návštěvníků
jak domácích, tak přespolních, tuctovost zde v žádném
případě nemůžeme hledat. A ani bychom nenašli.
Spolek
rodáků a
přátel města Lysá nad Labem, který je hlavním pořadatelem, se
snaží o to, aby program byl co nejpestřejší. Užijí si opravdu
všichni. Mladí i staří, milovníci lidovek i barokní hudby,
koláčů i uzeného, piva i zeleného čaje. Slavnosti každým
rokem přinášejí nějakou novinku. Ať už je to nový program
nebo nová místa, kde se jednotlivá vystoupení konají.
V loňském
roce se poprvé konal v předvečer „hlavních“ slavností
koncert v atriu kláštera. Ohlas byl veliký, takže i letos
byl na páteční večer na stejném místě opět připravený
program. A nebyl to „jen“ koncert. Na své si totiž kromě
sluchu přišly všechny smysly. Po celý večer jsme totiž byli
hosty našich přátel z partnerského města Břeclav. A
Břeclav = Morava = dobré vínko + něco k zakousnutí + cimbál a
husle. Hostitelé se o nás, Lysáky, velice dobře starali. Vínečko
bílé i vínečko rudé teklo proudem, čerstvě napečené koláče
se na jazyku jen rozplývaly a kdo není „na sladké“, ten si dal
voňavé škvarky, uzené nebo výtečnou klobásu. K tomu hrála
Cimbálová muzika Jožky Severina a zpíval a tancoval Slovácký
krúžek Poštorná – Koňaré. Ještě dlouho do noci byly slyšet
táhlé moravské melodie z ulic a lyských zahrad.
Sobotní
ráno
všechny probudilo do slunečného dne. Ten, kdo usínal
s moravskou
písničkou na rtech, mohl se s ní i probouzet. Na Husově
náměstí totiž od časného rána Moraváci opět hráli a zpívali
všem pro potěšení. V tu dobu už byl v zámku i
v podzámčí čilý ruch. Mnoho posluchačů přešlo
z náměstí
rovnou ke kostelu sv. Jana Křtitele, kde proběhla již tradiční
troubená Svatohubertská mše svatá. Tu si samozřejmě nenechala
ujít Jeho hraběcí Milost František Antonín Špork s manželkou.
V lavicích zasedli také členové Řádu svatého Huberta a
další čestní hosté. Všichni, kteří se onoho dopoledne mše
zúčastnili opět zažili to úžasné propojení hudby a slova, kdy
se duše vznáší a dotýká se nebe.
Duše
se snesly na
zem neboť hmotné tělo se hlásilo o svá práva. Blížilo se
poledne a mnohým začalo kručet v břiše. Co s tím?
Jednoduchá odpověď. Stačilo zajít do některé z lyských
restaurací, které po celou dobu slavností nabízely specielně
sestavená Šporkovská menu. I zde se duše vznášely a dotýkaly
se nebe. Pouze z úplně jiného důvodu.
V tuto
chvíli
nastal menší problém. Znáte to jistě také. Po vynikajícím
obědě je dobré se na chvilku „natáhnout“. Což samozřejmě
v restauraci nejde a navíc krátce po poledni začínal program
na nádvoří zámku. A na nádvoří, jak Lysáci jistě vědí, se
dostaneme až po vystoupání /pro někoho/ dost příkrého kopce.
S oroseným čelem, velkým funěním a s několika
zastávkami na odpočinek jsme nahoře. A konečně se můžeme
v klidu kochat. Nádvoří je nádherně upravené a vyzdobené.
Hraje
Hasičská
dechovka. Čekáme na příjezd hraběcího páru. Kočár zatím
není v dohledu. Zpívá chrámový sbor u sv. Jana Křtitele a
po něm ještě folklorní soubor Dykyta z Přerova. Na trávníku
před zámkem je prostřený stůl. Že by dnes hrabě Špork hodoval
před zraky svých poddaných? Začíná hrát hudba. Přichází
pestrobarevný průvod. Myslivci, zpěváci, tanečníci, střelci,
kejklíři, šermíři, dvorní dámy i prosté selky, ptáčníci,
muzikanti a spousta dětí. Všichni přišli pozdravit svého
milovaného hraběte. Hofmistr Seemann ještě naposledy kontroluje,
zda je vše připraveno a kočár přijíždí. Velké ovace, potlesk
a provolávání slávy. Jako první hraběcí pár vítá v Lysé
starosta Jiří Havelka a jeho host, kterým je kolínský primátor
Jiří Buřič. Ještě než všichni usednou ke stolu, přijíždí
další návštěva. Hraběcí stavitel František Maxmilián Kaňka
se svým pomocníkem Herbertem.
V tuto
chvíli
byli všichni přítomní svědky opravdového kouzla. Za pomoci
tajemné směsi a následných pyrotechnických efektů došlo poprvé
v historii k propojení šporkovy doby se vzdáleným
21.stoletím. Že, to není možné? Samozřejmě, že je. Jak jinak
by se mohly děti, výherci soutěže žáků lyských škol na téma
„Naše město v budoucnosti“ s hrabětem Šporkem
setkat? Osobně jim předal odměny a velice se zajímal o jejich
nápady a návrhy.
Hraběcí
pozvání
do zámeckých zahrad poté přijali všichni. Malí i velcí zde
nalezli kromě spousty dobrého jídla a pití také zábavu a
poučení. Na travnatém jevišti se po celé odpoledne střídaly
hudební, taneční i pěvecké skupiny z Lysé i okolí.
Všechny byly odměněny potleskem desítek diváků. Kdo chtěl,
mohl se po parku projet v hraběcím kočáru a ti odvážnější
se vyhoupli přímo do sedla. Šermíři se šermovali, kejklíři
kejklovali a kat na požádání ochotně vysvětloval, kterým mečem
se nejlépe stínají hlavy a který slouží „jen“ k useknutí
prstů nepoctivému obchodníkovi. Bylo to vskutku příjemné
odpoledne.
Ten,
kdo se
nechtěl procházet po parku, mohl posedět v atriu kláštera.
I zde probíhal po celé odpoledne bohatý program v režii
přátel z Břeclavi. Zavítal mezi ně i sám hrabě Špork
s chotí a doprovodem. Po první sklence vína si všichni
začali notovat moravské lidové písničky a došlo i na netradiční
hudební spojení „hraběcího“ hornového tria a cimbálovky. A
pak, že rčení „co Čech, to muzikant“ už dávno neplatí! My,
kdo jsme tam v tu chvíli byli, víme svoje …
Moravský
folklór
pak vystřídalo dramatické umění. S odvážně pojatou hrou
/herci hráli na chůdách/ do Lysé zavítal divadelní soubor
z Kuksu.
Milovníci
klidnější zábavy si mohli prohlédnout interiér kostela sv. Jana
Křtitele a poslechnout si některý z koncertů. Po celé
odpoledne bylo také možno navštívit Muzeum Bedřicha Hrozného,
kde byly vystaveny hrabětem Šporkem oceněné dětské soutěžní
práce.
Den
však ještě
zdaleka nekončil. Nezúčastěný návštěvník Lysé patrně
kroutil nevěřícně hlavou. Co se to děje? Lysáci houfně
opouštějí své město! Automobily, bicykly, autobusy, motocykly i
pár pěšáků, to vše se přesunuje směrem k malé vísce
jménem Byšičky.
Dorazil
sem i
hraběcí pár, který se tu snažil vyřešit provdání své
neposlušné dcery Kateřiny. Skoro se jim to povedlo, nebýt
ženicha, který neuměl plavat, málem utopeného faráře a
zmateného Seemanna. Nakonec byli všichni rádi, že se suchou nohou
dostali na břeh a společně s ostatními se šli zahřát
nápojem lásky, který z velkého kotle rozlévaly sličné
čarodějnice.
A jak
to bylo dál?
Jedli, pili, tancovali, dobrou vůli spolu měli a jestli se
neutancovali, tak tam tancují dodnes …
P.S.
Tucet
Slavností hraběte Šporka je za námi. Ty letošní /dle hodnocení
organizátorů i návštěvníků/ dopadly na výbornou. Přispělo
k tomu i nádherné počasí, ale hlavně nezištná pomoc
všech, kteří „přiložili ruku k dílu“ ať už patří
mezi „rodáky“ nebo ne. Za to jim patří obrovský dík.
Poděkování též patří mnoha větším či menším sponzorům –
organizacím i jednotlivcům. Bez jejich pomoci by nebylo
návštěvníkům Slavností hraběte Šporka u nás v Lysé tak
dobře. Takže – za rok nashledanou a vězte, že třináctka vůbec
není nešťastné číslo!
Věra Škvrnová
kronikářka Spolku
rodáků
NULL