publikováno 17. 9. 2009
Měsíční odstup po skončení XIII. ročníku Slavností hraběte Šporka dává možnost ke shrnutí, jaký ten letošní ročník byl.
O loňském ročníku napsala paní Věra Škvrnová, že byl v pořadí XII., ale nebyl tuctový. V poděkování organizátorům jsem před rokem psal, že se na něj bude vzpomínat o něco více, a to zásluhou zástupců partnerských měst a obcí – Břeclavi a Kuksu. Organizátorům se letos podařilo pomyslnou úroveň ještě zvýšit. Vystoupení domácích souborů a pozvání účinkujících z Břeclavi bylo sázkou na jistotu, ale zapojení folklórního souboru Bystrzyca s ukázkami polské taneční a pěvecké kultury a řemeslníků s tradičními polskými řemesly se ukázalo jako velmi šťastný krok. Letošní ročník slavností byl trochu jiný také tím, že byly spojeny s Dny polské kultury, do příprav se aktivně zapojili členové Klubu polskiho v Praze i sekce KP v Lysé nad Labem, vše korunováno patronátem polského velvyslance v ČR, Jeho Excelence Jana Pastwy.
Slavnosti začaly v pátek 28.8. večer v atriu augustiniánského kláštera. Kdo se přišel podívat, poslechnout moravskou hudbu, zpěv a ochutnat víno a jiné dary země moravské, určitě nelitoval. Letos nás těšil a bavil Slovácký krúžek Charvatčané, doprovázený cimbálovou muzikou Notečka. Příjemným překvapením byl sólový zpěv místostarosty Břeclavi pana Radkoviče. To vše spolu s přátelsky naladěným obecenstvem vytvořilo nádhernou atmosféru, umocněnou příjemným teplým večerem, kouzlem prostoru atria a jeho uměleckým nasvícením. Jen jednou za rok ožívá tento kouzelný kout kulturou díky vstřícnosti vedení Státního oblastního archivu a jsme moc rádi, že to je právě u příležitosti Slavností hraběte Šporka. Bylo vidět, že loňská premiéra jihomoravského folkloru zanechala v srdcích návštěvníků krásné vzpomínky a přilákala letos ještě větší počet návštěvníků. I po skončení programu postávaly skupinky „zpěváčků“ po lyském náměstí a určitě nikdo si nestěžoval městské policii kvůli národním písním, příjemně znějícím nocí.
Také v sobotním ránu zval moravský folklór na Husově náměstí k návštěvě hlavního odpoledního programu do zámeckého parku. Před desátou se všichni krojovaní i nekrojovaní odebrali do kostela sv. Jana Křtitele na tradiční Svatohubertskou troubenou mši. Přesně podle plánu dorazil i autobus s dalším krojovaným tělesem – souborem Bystrzyca. O impozantní zahájení se postarali členové Řádu sv.Huberta, kteří vytvořili špalír pro hraběte Františka Antonína Šporka s chotí Františkou. Z čestných hostů uvedu alespoň paní konzulku Aurelii Krynickou, která reprezentovala Velvyslanectví Polské republiky. Mši celebrovali dva kněží – domácí otec Pavel a „hostující“ otec Grygel z Benátek n.J., národností Polák. O hudební doprovod se postaralo Šporkovo trio pod vedením p.Vacka, zpěvem nás potěšil Chrámový sbor při sv.Janu Křtiteli.
Po skončení mše, která osvěžila ducha, se osvěžení dostalo i tělu. Kdo chtěl, mohl si ve třech restauracích ve městě pochutnat na stylových menu, která byla opět pojata se šporkovskou tématikou. Po obědě už byl nejvyšší čas se přesunout na nádvoří zámku, kde se odehrávala již tradiční „balkónová“ scéna. Nešlo o Shakespeara, ale o slavnostní zahájení, o které se tentokrát postarala celá řada čestných hostů, v čele se starostou města panem Mgr.Jiřím Havelkou. Průvod krojovaných účastníků byl předzvěstí příjezdu hraběte Šporka, který galantně pomohl sestoupit z kočáru paní hraběnce. Krátce po zahájení pak oba pomohli předsedkyni Spolku rodáků odměnit děti z lyských škol, které se zúčastnily soutěže „Trochu netradičně v pohádkové říši“. O velkém zájmu o soutěž svědčilo celkem 24 připravených dárkových balíčků.
Z nádvoří zámku se pak všichni přesunuli do areálu zámeckého parku, kde byla k vidění a slyšení celá řada vystoupení: malé tanečnice paní Bezděkové, Obec baráčníků, romský dětský soubor Mirikle, dětský soubor paní Erbenové a taneční skupina Šáteček ze Semic. Mateřské centrum Parníček předvedlo aktivity pro nejmenší a k vidění bylo i divadlo pro děti. Na zámecké louce mohli návštěvníci vidět, jak se v minulých stoletích bavila šlechta.
Velký zájem byl o vystoupení v atriu kláštera: ve dvou blocích se představil soubor Bystrzyca, vystřídaný blokem moravským. Pro řadu návštěvníků to bylo opakování večerního programu, a tak mnoho písniček zaznělo se sborovým doprovodem.
Na volném prostranství se mohl návštěvník seznámit s se starými řemesly. Novinkou byli polští řemeslníci, kteří předváděli, jak se z kmenů tesaly trámy a z nich se stavěly domy, k vidění byly umělecké předměty ze dřeva a z kostí, jazyk potěšila klobása „kminkula kamracka“ nebo domácí chleba. Ti odvážnější se mohli pustit do lukostřelby pod dozorem mistra Polska, byla vypsána celá řada kategorií. Celý areál si mohl návštěvník prohlédnout ze sedadel kočáru pana Kofroně a na chvilku se dívat na zámek a park očima hraběte Šporka…
Odpoledne rychle ubíhalo a na závěrečné zklidnění byl pro zájemce připraven koncert dechového kvarteta v kostele sv.Jana Křtitele. Kdo si pospíšil, stihl i prohlídku Muzea B.Hrozného s vystavenými literárními i výtvarnými díly dětí, které se zúčastnily soutěže.
Blížící se večer byl signálem pro všechny, kteří chtěli zakončit slavnost tancem na návsi v Byšičkách. Večerní blok zahájil opět hraběcí pár. Hrabě Špork uložil svému hofmistru Seemanovi, aby našel ženichy pro mladé dívky z Byšiček, aby je tak „stabilizoval“ v obci a zvýšil počet pracovních sil. Pokračování příběhu se poté odehrálo za svitu pochodní na tůni za návsí. Seeman neposlechl hraběcí příkaz, aby jako ženichy přivezl z Vídně zajaté Turky, a tak se na lodici objevili přestrojení venkovští chasníci. I tady však měla lež krátké nohy, vše se prozradilo, ale nakonec byli všichni rádi, že v Byšičkách nevzniklo turecké hospodářství…
Pak už byl čas na nápoj lásky na louce čarodějnic, na přátelská setkání, hudbu, tanec, zpěv a
před půlnocí všichni litovali, že letošní slavnosti jsou u konce. Tak zase za rok!
Co říci závěrem? Je dobré si znovu připomenout, že Slavnosti existují především díky nadšení skupiny lidí, kteří si ještě nezapomněli hrát, kteří ve svém volném čase, bez nároku na odměnu, dokáží připravit něco tak krásného pro radost druhých. Je dobře, že veřejnost nevidí tu spoustu organizačního úsilí ani fyzické práce před akcí i po ní, ale je dobře o tom vědět. Ta třináctka v ročníku na začátku trochu strašila, ale vše perfektně klapalo včetně počasí. Všem, kteří větším či menším dílem přispěli ke zdaru slavností, patří srdečný dík.
Závěrečné poděkování patří institucím a firmám, bez jejichž významné finanční pomoci by se vše nedalo zvládnout – Středočeskému kraji, městu Lysá nad Labem, firmě LINDE+WIEMANN CZ a dopravní společnosti Šimon a Kolman.
Miloš Dvořák