publikováno 25. 6. 2008
Montmartre
naleznete na severním okraji Paříže. Je to jedinečná čtvrť.
Romantické místo s úžasnou atmosférou. Úzkými uličkami,
které jsou místy nahrazeny schodištěm, se dostaneme až na
nejvyšší místo Paříže.
Lyský
Montmartre
se od svého počátku odehrává v Žižkově ulici a
přilehlých uličkách podzámčí, které svým mírným spádem a
krásným koloritem připomínají světoznámou pařížskou čtvrť
a zavedou nás až na nejvyšší místo Lysé nad Labem.
Začátky
Lyského
Montmartre byly setkáním výtvarníků, žijících v Žizkově
ulici, jejich kolegů a přátel. Každým rokem přibývalo
výtvarníků i návštěvníků a po několika letech se Lyský
Montmartre rozprostřel i do okolních ulic a uliček.
Pokud
se nějaká
akce koná již desátým rokem, dá se o ní říci, že se z ní
stala akce tradiční. I Lyský Montmartre slavil letos desáté
narozeniny. A oslava to byla vskutku velkolepá. Přišlo mnoho hostů
a bylo o ně jaksepatří postaráno. Všemi smysly mohli po celé
sobotní odpoledne vnímat vše, co jim hostitel nabízel.
Asi
nejbohatší
byly zrakové vjemy. Nepřeberné množství výtvarných technik, od
klasických olejomaleb, přes jemné kresby, koláže, fotografie,
obrazy na dřevě, hedvábí, plátně nebo na chodníku. Dřevěné
hračky, sochy i objekty prazvláštních tvarů. Šperky a další
ozdoby ručně vyráběné z drátků, provázků, korálků i
polodrahokamů. Batikované obrazy, oblečení i oděvní doplňky.
Keramické výrobky všech možných tvarů, barev i způsobů
využití. Někdo vystavoval v improvizované „galerii ve
stanu“, jiný vyráběl přímo na místě, ostatní tiše
obdivovali všechnu tu krásu.
Ke
zraku se velice
rychle přidal hmat. Vzít do ruky dřevěnou hračku, pohladit si
oblý kamínek nebo ponořit ruce do keramické hlíny a zkusit si
„vytočit“ svůj první výtvor lákalo mnoho návštěvníků
bez ohledu na věk.
Ve
vzduchu byla po
celé odpoledne i večer cítit obrovská pohoda a kromě ní
zaznamenával čich všech návštěvníků i jiné vjemy. Vůni
květin a bylinek u stánku „kytičkářů“, příjemnou vůni
ručně zpracované kůže, ale hlavně pronikavou vůni dobrot,
které nabízely stánky s občerstvením.
V tuto
chvíli
se k čichu přidala i chuť. Slané i sladké lahůdky
v pevném
či tekutém stavu teprve dotvářely tu správnou atmosféru a
činily všechny přítomné šťastnými a spokojenými.
Určitě
si
říkáte, že člověk má přece pět smyslů. Který jsme
vynechali? Zrak, hmat, čich, chuť …. zbývá nám sluch. Správně.
První, koho návštěvníci krátce po třinácté hodině slyšeli,
byl Jirka Hanžlík, který celým programem provázel, představoval
účinkující, upozorňoval na zajímavosti ve stáncích i
v improvizovaných galeriích.
K Lyskému
Montmartre vždy patřila i hudba. Nejdříve jako doplněk a posléze
jako plnohodnotná součást programu. Soustředit hudební
vystoupení do prostoru u sochy svatého Floriánka se ukázalo jako
výtečný nápad. Od té doby se na podiu U Floriánka vystřídalo
mnoho známých i méně známých hudebních seskupení. A kdože
nám zahrál letos?
Jako
první se
představila česko-slovenská kapela Plum jam, kterou jsme již
v Lysé měli možnost slyšet. Bluesová klasika i vlastní
písničky s doprovodem akordeonu navodily tu správnou
francouzskou atmosféru. V podobném duchu se neslo i vystoupení
Čecho-Francouze, kytaristy Cyrila Bab el Reggae. K večeru nás
čekalo příjemné hudební překvapení z Prahy. Kapela Hm…
/pro nezasvěcené – Hm tri bodky/. Zhudebněná poezie klasiků
/Seifert, Orten, Apollinaire a další/, prvorepublikový jazz,
semaforské nápěvy, rock i folk, to vše vtipně a hravě smíchané
do úžasného vystoupení, kterému tleskali posluchači všech
věkových kategorií.
Hudební
vystoupení vyvrcholila večerním koncertem Jazz orchestra ZUŠ
F.A.Šporka z Lysé. Kapela, ač pokaždé trochu jiná, již
patří k tradičním hostům na pódiu U Floriánka.
V Žižkově
ulici po celé odpoledne hrálo procházejícím návštěvníkům
několik pouličních muzikantek.
Stejně
jako na
všech ostatních akcích Spolku rodáků, bylo pamatováno i zde na
dětské návštěvníky. Ti úplně nejmenší si mohli pohrát
v prostoru, který pro ně připravilo MC Parníček. Lákalo i
svezení na kolotoči nebo malování přímo na chodník. Vrcholem
programu /nejen/ pro děti byla dvě divadelní představení.
S pohádkou „Ferda Mravenec“ se přišly pochlubit děti ze
ZŠ Litol a jako každým rokem sklidily obrovský potlesk. „O
kohoutkovi a slepičce“ pak zahrálo Malé divadélko z Prahy.
Lyský
Montmartre
vkročil do druhé desítky svého života. Za tu dobu hodně vyrostl
a zesílil. První krůčky ho učili bratři Čechové a paní Jana
Křížová. V dnešní době se o jeho „zdárné vychování“
stará hlavně paní Dagmar Pechová s neúnavně pomáhajícím
týmem „rodáků a přátel“. Díky nim si mnohý Lysák i mnohý
přespolní mohl říci: "Sobotní odpoledne na Montmartre nemělo
chybu …"
Věra
Škvrnová
kronikářka
NULL