Slavnosti hraběte Šporka aneb tucet není totéž, co tuctový

publikováno 6. 10. 2008

Poslední
prázdninový víkend je víkendem vyjímečným. Rodiče a dítka
školou povinná jsou už jednou nohou ve školních třídách.
Dálnice i silnice nižších kategorií se potýkají s dopravními
zácpami. Dovolené máme většinou za sebou a supermarkety pomalu
chystají prodej vánočních kolekcí.

I u
nás v Lysé
se v tento čas děje cosi zvláštního. Už od poloviny srpna
se začnou objevovat drobné náznaky v podobě plakátů a
plakátků, ve výlohách se objevují láhve vína se známou
vinětou a taktéž fotografie Jeho hraběcí Milosti a nakonec je na
náměstí vyvěšen transparent, který na vědomost všem dává,
že SLAVNOSTI HRABĚTE ŠPORKA se blíží.

V letošním
roce tato již tradiční akce završila rovný tucet. V žádném
případě však o ní nemůžeme prohlásit, že byla tuctová.
Význam těchto dvou velice podobných slov si v našem případě
tak trochu protiřečí. Pokud se nějaká akce konala již
dvanáctkrát a každým rokem se zvětšuje počet návštěvníků
jak domácích, tak přespolních, tuctovost zde v žádném
případě nemůžeme hledat. A ani bychom nenašli.

Spolek
rodáků a
přátel města Lysá nad Labem, který je hlavním pořadatelem, se
snaží o to, aby program byl co nejpestřejší. Užijí si opravdu
všichni. Mladí i staří, milovníci lidovek i barokní hudby,
koláčů i uzeného, piva i zeleného čaje. Slavnosti každým
rokem přinášejí nějakou novinku. Ať už je to nový program
nebo nová místa, kde se jednotlivá vystoupení konají.

V loňském
roce se poprvé konal v předvečer „hlavních“ slavností
koncert v atriu kláštera. Ohlas byl veliký, takže i letos
byl na páteční večer na stejném místě opět připravený
program. A nebyl to „jen“ koncert. Na své si totiž kromě
sluchu přišly všechny smysly. Po celý večer jsme totiž byli
hosty našich přátel z partnerského města Břeclav. A
Břeclav = Morava = dobré vínko + něco k zakousnutí + cimbál a
husle. Hostitelé se o nás, Lysáky, velice dobře starali. Vínečko
bílé i vínečko rudé teklo proudem, čerstvě napečené koláče
se na jazyku jen rozplývaly a kdo není „na sladké“, ten si dal
voňavé škvarky, uzené nebo výtečnou klobásu. K tomu hrála
Cimbálová muzika Jožky Severina a zpíval a tancoval Slovácký
krúžek Poštorná – Koňaré. Ještě dlouho do noci byly slyšet
táhlé moravské melodie z ulic a lyských zahrad.

Sobotní
ráno
všechny probudilo do slunečného dne. Ten, kdo usínal
s moravskou
písničkou na rtech, mohl se s ní i probouzet. Na Husově
náměstí totiž od časného rána Moraváci opět hráli a zpívali
všem pro potěšení. V tu dobu už byl v zámku i
v podzámčí čilý ruch. Mnoho posluchačů přešlo
z náměstí
rovnou ke kostelu sv. Jana Křtitele, kde proběhla již tradiční
troubená Svatohubertská mše svatá. Tu si samozřejmě nenechala
ujít Jeho hraběcí Milost František Antonín Špork s manželkou.
V lavicích zasedli také členové Řádu svatého Huberta a
další čestní hosté. Všichni, kteří se onoho dopoledne mše
zúčastnili opět zažili to úžasné propojení hudby a slova, kdy
se duše vznáší a dotýká se nebe.

Duše
se snesly na
zem neboť hmotné tělo se hlásilo o svá práva. Blížilo se
poledne a mnohým začalo kručet v břiše. Co s tím?
Jednoduchá odpověď. Stačilo zajít do některé z lyských
restaurací, které po celou dobu slavností nabízely specielně
sestavená Šporkovská menu. I zde se duše vznášely a dotýkaly
se nebe. Pouze z úplně jiného důvodu.

V tuto
chvíli
nastal menší problém. Znáte to jistě také. Po vynikajícím
obědě je dobré se na chvilku „natáhnout“. Což samozřejmě
v restauraci nejde a navíc krátce po poledni začínal program
na nádvoří zámku. A na nádvoří, jak Lysáci jistě vědí, se
dostaneme až po vystoupání /pro někoho/ dost příkrého kopce.
S oroseným čelem, velkým funěním a s několika
zastávkami na odpočinek jsme nahoře. A konečně se můžeme
v klidu kochat. Nádvoří je nádherně upravené a vyzdobené.

Hraje
Hasičská
dechovka. Čekáme na příjezd hraběcího páru. Kočár zatím
není v dohledu. Zpívá chrámový sbor u sv. Jana Křtitele a
po něm ještě folklorní soubor Dykyta z Přerova. Na trávníku
před zámkem je prostřený stůl. Že by dnes hrabě Špork hodoval
před zraky svých poddaných? Začíná hrát hudba. Přichází
pestrobarevný průvod. Myslivci, zpěváci, tanečníci, střelci,
kejklíři, šermíři, dvorní dámy i prosté selky, ptáčníci,
muzikanti a spousta dětí. Všichni přišli pozdravit svého
milovaného hraběte. Hofmistr Seemann ještě naposledy kontroluje,
zda je vše připraveno a kočár přijíždí. Velké ovace, potlesk
a provolávání slávy. Jako první hraběcí pár vítá v Lysé
starosta Jiří Havelka a jeho host, kterým je kolínský primátor
Jiří Buřič. Ještě než všichni usednou ke stolu, přijíždí
další návštěva. Hraběcí stavitel František Maxmilián Kaňka
se svým pomocníkem Herbertem.

V tuto
chvíli
byli všichni přítomní svědky opravdového kouzla. Za pomoci
tajemné směsi a následných pyrotechnických efektů došlo poprvé
v historii k propojení šporkovy doby se vzdáleným
21.stoletím. Že, to není možné? Samozřejmě, že je. Jak jinak
by se mohly děti, výherci soutěže žáků lyských škol na téma
„Naše město v budoucnosti“ s hrabětem Šporkem
setkat? Osobně jim předal odměny a velice se zajímal o jejich
nápady a návrhy.

Hraběcí
pozvání
do zámeckých zahrad poté přijali všichni. Malí i velcí zde
nalezli kromě spousty dobrého jídla a pití také zábavu a
poučení. Na travnatém jevišti se po celé odpoledne střídaly
hudební, taneční i pěvecké skupiny z Lysé i okolí.
Všechny byly odměněny potleskem desítek diváků. Kdo chtěl,
mohl se po parku projet v hraběcím kočáru a ti odvážnější
se vyhoupli přímo do sedla. Šermíři se šermovali, kejklíři
kejklovali a kat na požádání ochotně vysvětloval, kterým mečem
se nejlépe stínají hlavy a který slouží „jen“ k useknutí
prstů nepoctivému obchodníkovi. Bylo to vskutku příjemné
odpoledne.

Ten,
kdo se
nechtěl procházet po parku, mohl posedět v atriu kláštera.
I zde probíhal po celé odpoledne bohatý program v režii
přátel z Břeclavi. Zavítal mezi ně i sám hrabě Špork
s chotí a doprovodem. Po první sklence vína si všichni
začali notovat moravské lidové písničky a došlo i na netradiční
hudební spojení „hraběcího“ hornového tria a cimbálovky. A
pak, že rčení „co Čech, to muzikant“ už dávno neplatí! My,
kdo jsme tam v tu chvíli byli, víme svoje …

Moravský
folklór
pak vystřídalo dramatické umění. S odvážně pojatou hrou
/herci hráli na chůdách/ do Lysé zavítal divadelní soubor
z Kuksu.

Milovníci
klidnější zábavy si mohli prohlédnout interiér kostela sv. Jana
Křtitele a poslechnout si některý z koncertů. Po celé
odpoledne bylo také možno navštívit Muzeum Bedřicha Hrozného,
kde byly vystaveny hrabětem Šporkem oceněné dětské soutěžní
práce.

Den
však ještě
zdaleka nekončil. Nezúčastěný návštěvník Lysé patrně
kroutil nevěřícně hlavou. Co se to děje? Lysáci houfně
opouštějí své město! Automobily, bicykly, autobusy, motocykly i
pár pěšáků, to vše se přesunuje směrem k malé vísce
jménem Byšičky.

Dorazil
sem i
hraběcí pár, který se tu snažil vyřešit provdání své
neposlušné dcery Kateřiny. Skoro se jim to povedlo, nebýt
ženicha, který neuměl plavat, málem utopeného faráře a
zmateného Seemanna. Nakonec byli všichni rádi, že se suchou nohou
dostali na břeh a společně s ostatními se šli zahřát
nápojem lásky, který z velkého kotle rozlévaly sličné
čarodějnice.

A jak
to bylo dál?
Jedli, pili, tancovali, dobrou vůli spolu měli a jestli se
neutancovali, tak tam tancují dodnes …

P.S.
Tucet
Slavností hraběte Šporka je za námi. Ty letošní /dle hodnocení
organizátorů i návštěvníků/ dopadly na výbornou. Přispělo
k tomu i nádherné počasí, ale hlavně nezištná pomoc
všech, kteří „přiložili ruku k dílu“ ať už patří
mezi „rodáky“ nebo ne. Za to jim patří obrovský dík.
Poděkování též patří mnoha větším či menším sponzorům –
organizacím i jednotlivcům. Bez jejich pomoci by nebylo
návštěvníkům Slavností hraběte Šporka u nás v Lysé tak
dobře. Takže – za rok nashledanou a vězte, že třináctka vůbec
není nešťastné číslo!

Věra Škvrnová
kronikářka Spolku
rodáků

NULL

Lyský Montmartre slavil narozeniny

publikováno 25. 6. 2008

Montmartre
naleznete na severním okraji Paříže. Je to jedinečná čtvrť.
Romantické místo s úžasnou atmosférou. Úzkými uličkami,
které jsou místy nahrazeny schodištěm, se dostaneme až na
nejvyšší místo Paříže.

Lyský
Montmartre
se od svého počátku odehrává v Žižkově ulici a
přilehlých uličkách podzámčí, které svým mírným spádem a
krásným koloritem připomínají světoznámou pařížskou čtvrť
a zavedou nás až na nejvyšší místo Lysé nad Labem.

Začátky
Lyského
Montmartre byly setkáním výtvarníků, žijících v Žizkově
ulici, jejich kolegů a přátel. Každým rokem přibývalo
výtvarníků i návštěvníků a po několika letech se Lyský
Montmartre rozprostřel i do okolních ulic a uliček.

Pokud
se nějaká
akce koná již desátým rokem, dá se o ní říci, že se z ní
stala akce tradiční. I Lyský Montmartre slavil letos desáté
narozeniny. A oslava to byla vskutku velkolepá. Přišlo mnoho hostů
a bylo o ně jaksepatří postaráno. Všemi smysly mohli po celé
sobotní odpoledne vnímat vše, co jim hostitel nabízel.

Asi
nejbohatší
byly zrakové vjemy. Nepřeberné množství výtvarných technik, od
klasických olejomaleb, přes jemné kresby, koláže, fotografie,
obrazy na dřevě, hedvábí, plátně nebo na chodníku. Dřevěné
hračky, sochy i objekty prazvláštních tvarů. Šperky a další
ozdoby ručně vyráběné z drátků, provázků, korálků i
polodrahokamů. Batikované obrazy, oblečení i oděvní doplňky.
Keramické výrobky všech možných tvarů, barev i způsobů
využití. Někdo vystavoval v improvizované „galerii ve
stanu“, jiný vyráběl přímo na místě, ostatní tiše
obdivovali všechnu tu krásu.

Ke
zraku se velice
rychle přidal hmat. Vzít do ruky dřevěnou hračku, pohladit si
oblý kamínek nebo ponořit ruce do keramické hlíny a zkusit si
„vytočit“ svůj první výtvor lákalo mnoho návštěvníků
bez ohledu na věk.

Ve
vzduchu byla po
celé odpoledne i večer cítit obrovská pohoda a kromě ní
zaznamenával čich všech návštěvníků i jiné vjemy. Vůni
květin a bylinek u stánku „kytičkářů“, příjemnou vůni
ručně zpracované kůže, ale hlavně pronikavou vůni dobrot,
které nabízely stánky s občerstvením.

V tuto
chvíli
se k čichu přidala i chuť. Slané i sladké lahůdky
v pevném
či tekutém stavu teprve dotvářely tu správnou atmosféru a
činily všechny přítomné šťastnými a spokojenými.

Určitě
si
říkáte, že člověk má přece pět smyslů. Který jsme
vynechali? Zrak, hmat, čich, chuť …. zbývá nám sluch. Správně.
První, koho návštěvníci krátce po třinácté hodině slyšeli,
byl Jirka Hanžlík, který celým programem provázel, představoval
účinkující, upozorňoval na zajímavosti ve stáncích i
v improvizovaných galeriích.

K Lyskému
Montmartre vždy patřila i hudba. Nejdříve jako doplněk a posléze
jako plnohodnotná součást programu. Soustředit hudební
vystoupení do prostoru u sochy svatého Floriánka se ukázalo jako
výtečný nápad. Od té doby se na podiu U Floriánka vystřídalo
mnoho známých i méně známých hudebních seskupení. A kdože
nám zahrál letos?

Jako
první se
představila česko-slovenská kapela Plum jam, kterou jsme již
v Lysé měli možnost slyšet. Bluesová klasika i vlastní
písničky s doprovodem akordeonu navodily tu správnou
francouzskou atmosféru. V podobném duchu se neslo i vystoupení
Čecho-Francouze, kytaristy Cyrila Bab el Reggae. K večeru nás
čekalo příjemné hudební překvapení z Prahy. Kapela Hm…
/pro nezasvěcené – Hm tri bodky/. Zhudebněná poezie klasiků
/Seifert, Orten, Apollinaire a další/, prvorepublikový jazz,
semaforské nápěvy, rock i folk, to vše vtipně a hravě smíchané
do úžasného vystoupení, kterému tleskali posluchači všech
věkových kategorií.

Hudební
vystoupení vyvrcholila večerním koncertem Jazz orchestra ZUŠ
F.A.Šporka z Lysé. Kapela, ač pokaždé trochu jiná, již
patří k tradičním hostům na pódiu U Floriánka.

V Žižkově
ulici po celé odpoledne hrálo procházejícím návštěvníkům
několik pouličních muzikantek.

Stejně
jako na
všech ostatních akcích Spolku rodáků, bylo pamatováno i zde na
dětské návštěvníky. Ti úplně nejmenší si mohli pohrát
v prostoru, který pro ně připravilo MC Parníček. Lákalo i
svezení na kolotoči nebo malování přímo na chodník. Vrcholem
programu /nejen/ pro děti byla dvě divadelní představení.
S pohádkou „Ferda Mravenec“ se přišly pochlubit děti ze
ZŠ Litol a jako každým rokem sklidily obrovský potlesk. „O
kohoutkovi a slepičce“ pak zahrálo Malé divadélko z Prahy.

Lyský
Montmartre
vkročil do druhé desítky svého života. Za tu dobu hodně vyrostl
a zesílil. První krůčky ho učili bratři Čechové a paní Jana
Křížová. V dnešní době se o jeho „zdárné vychování“
stará hlavně paní Dagmar Pechová s neúnavně pomáhajícím
týmem „rodáků a přátel“. Díky nim si mnohý Lysák i mnohý
přespolní mohl říci: "Sobotní odpoledne na Montmartre nemělo
chybu …"

Věra
Škvrnová
kronikářka

NULL

Květinová slavnost 2008

publikováno 18. 6. 2008

Zámeček Bon Repos. Místo spojené s osobou hraběte Šporka. Místo po dlouhá léta zahalené tajemstvím. Místo, které se svými tajnostmi i krásou začíná bezostyšně chlubit …

Takhle
nějak mohl uvažovat ten,
kdo po roce opět navštívil rozlehlý areál na bývalé Ptačí hůrce nad
vesnicí
Čihadla. V sobotu 31. května krátce po poledni se otevřely
brány a vůně
čerstvých květů a vychlazeného vína zvala všechny na druhý ročník
Květinové
slavnosti. Tu zde pořádal Spolek rodáků a přátel města Lysá nad Labem
za finanční
a hlavně materiální podpory mnoha oficiálních i neoficiálních sponzorů,
mecenášů i nejmenovaných pomocníků.

Staleté
stromy tvoří nad hlavami návštěvníků příjemný stín, který láká
k posezení.
Kaple Nejsvětější trojice je nově zrestaurovaná a výzdoba uvnitř i vně
tohoto
skvostu dává tušit, že se tu bude konat svatba. Zámeckou kašnu jakoby
před
chvílí opustily vodní žínky. Na hladině se třpytí pouze bílé lístky
kopretin. Zámeček
se skvěje novotou a když nahlédneme do (zatím) zavřeného
Arcibiskupského sálu,
čekáme všichni, že z některých dveří vyjde sličná komtesa, či
zámecký pán.
Nová střecha na Čínském pavilonu září do daleka a pokud vejdeme, můžeme
všemi
smysly vnímat odkaz dávné historie.

Květinová
slavnost je hlavně o
květinách všech možných barev, tvarů a vůní, ale také o všem ostatním,
co
s květinami souvisí. Letošním tématem, které se objevovalo
v mnoha
variacích, byla SVATBA. Svatba nejen jako obřad samotný, ale všechno
to, co
danému okamžiku předchází – zamilování se, první schůzky, láska jako
taková,
ale i to, co po svatbě následuje – společné okamžiky, příchod dítěte,
rodinné
štěstí i vzpomínání na krásné chvíle v pozdním věku.

Po
půl jedné přijíždějí první
autobusy z Lysé a návštěvníků začíná přibývat. Začíná hrát
hudba. Ve stínu
mohutného tisu se na celé odpoledne usídlil čelákovický Evergreen
kvartet,
který příjemnými melodiemi provází návštěvníky celou slavností.

Všichni
příchozí dostávají do
rukou podrobný program, takže si mohou vybrat, co si půjdou
poslechnout, kam se
půjdou podívat, aby bylo odpoledne podle jejich libosti a vkusu. Hned
první
část programu je velikým dilematem pro některé muže. Ve stejném čase
začíná
v Čínském pavilonu koncert hobojového dua a pražského sboru
Svítání a na
louce v tentýž čas předváděla své ladné křivky orientální
tanečnice Eglal.
Obě „tělesa“ mají u diváků a posluchačů velký úspěch. Ale to je pouze
začátek.
To nejlepší nás teprve čeká.

Hlavním
bodem programu Květinové
slavnosti je svatební obřad. I sám František Antonín hrabě Špork kvůli
němu
zavítal na Bon Repos. A díky výřečnosti své drahé manželky Františky se
nakonec
stává i nedobrovolným oddávajícím. Mladí snoubenci si řekli své ANO,
přítomné
dámy otřely slzy dojetí a jde se slavit. Nejdříve „po hraběcím
způsobu“. Na terase
se tančí menuet, skládají se poklony a nakonec hofmistr Seemann pokyne,
otevírají
se dveře a svatební hostina může začít.

Za
zvuku dobové hudby procházíme
skvostně vyzdobeným Arcibiskupským 
sálem. Tlumené barvy nově zrestaurovaných fresek se tu mísí
s temnou zelení květinových aranžmá a ve stříbrných příborech
na svatební
tabuli se odráží svit křišťálového lustru.

Vinná
réva je nejen součástí
květinové výzdoby, ale ve své „tekuté podobě“ se stává milou součástí
programu.
Ano, i letos se na Bon Repos ochutnává nové víno. A to víno přímo
zámecké,
které bylo vytvořeno pouze pro toto místo a pro tuto příležitost.
Premierové
ochutnávky se účastní většina návštěvníků a mnoho z nich si
později odnáší
domů celou láhev tohoto příjemného moku.

Se
sklenkou vína v ruce pak
předsedkyně Spolku rodáků, paní Dana Papáčková pronáší velký dík
majiteli
zámečku, panu Charlesi Butlerovi za vstřícnost a umožnění konání této
ojedinělé
akce na jeho soukromém pozemku. Z jeho slov kromě jiného
vyplývá, že by byl
velmi potěšen, kdyby se z Květinové slavnosti stala akce
tradiční. Máme se
tedy na co těšit.

Společně
s „hraběcí delegací“
jsme pak všichni pozváni na malý koncert složený z klasických melodií.

Krátce
po ochutnávce vína se u
bazénu objevují vodní víly, které svým tancem lákají nově příchozí.
Místa na
lavičkách jsou obsazena během chvíle, dokonce i čerstvě posekaný
trávník poslouží
unaveným návštěvníkům coby místo pro jejich ¯ „bon repos“.

Po
loňském úspěchu se i letos u
bazénu koná módní přehlídka. Malé i velké manekýnky i manekýni
s noblesou
předvádějí modely klasické i bláznivé, pro dny všední i sváteční.
Pánové
oceňují ladné pohyby a sličné tváře mladých dívek, studentek SOU a SOŠ
z Lysé,
dámy se spíše věnují střihům předváděných modelů, které zajímavě
doplňují
netradiční květinové ozdoby. K dětskému oblečení, které předvádějí
současní i
bývalí „studenti“ MŠ Dráček výborně ladí krásné dřevěné hračky.V žáru
odpoledního slunce vydržela většina diváků u bazénu až do konce a
všechny
odměnila velkým potleskem.

          
Jedním
z posledních bodů programu je druhá část pěveckého vystoupení
sboru
Svítání, který tentokrát zajímavými úpravami lidových písní strhává
posluchače
k bouřlivému potlesku. Čínský pavilon, kde se koncert odehrál,
láká po
celou dobu návštěvníky nejen svým chladivým stínem a krásnou hudbou,
ale jsou
zde nainstalovány i dvě zajímavé výstavy. První z nich formou
fotografií
podává svědectví o právě probíhající rekonstrukci zámeckého areálu.
Druhá je
přehlídkou prací žáků SOU a SOŠ z Lysé nad Labem na téma
Květiny.

Organizátoři
Květinové slavnosti
nezapomínají ani na dětské návštěvníky. O zábavu těch menších se
s citem
sobě vlastním stará MŠ Dráček. Větší děti i mnozí dospěláci se nemohou
odtrhnout od programu Skautů z Lysé, kteří si pro ně
připravili více, či
méně náročné a hlavně zajímavé sportovní disciplíny. Divadlo Hvězdička
z Benátek dokonce přijelo zahrát pohádku a množství dobrot,
které se
prodávaly u stánků s občerstvením uspokojilo hladové žaludky i
mlsné
jazýčky dětí i dospělých.

Květinová
slavnost 2008 se vydařila.
Návštěvnost předčila všechna očekávání pořadatelů, neboť areál zámečku
Bon
Repos zatoužilo v onu sluncem rozpálenou sobotu dne 31. května
roku 2008
vidět zhruba dva tisíce lidí. Dva tisíce návštěvníků, kteří nepřišli
nebo nepřijeli
pouze z nejbližšího okolí. Mnozí z nich vážili cestu
mnoho desítek
kilometrů dlouhou. A mnozí z nich se loučili se slovy, že
příští rok
přijedou opět.

Květinová
slavnost skončila, ale
my se už můžeme těšit na tu další. Bude konat první červnový víkend
roku 2009 a všichni jste na ni
srdečně zváni.

Věra Škvrnová
kronikářka

Navštivte také fotogalerii z akce.

NULL