Rodáci v České televizi

publikováno 22. 5. 2013

Nejedná se o nějaký nový televizní pořad, ale o exkurzi Spolku rodáků a přátel do sídla České televize v Praze, a to několik dní před 60. výročím zahájení televizního vysílání na českém území.

Prohlídka především technického zázemí se uskutečnila díky laskavosti pana Ing. Lubora Otáhala, jednoho z nových obyvatel města. Je to průvodce opravdu fundovaný, protože ČT provází po dvě třetiny její existence.

První, koho naše skupina po zastavení na Kavčích horách uviděla, byl pan Aleš Háma, stojící u Taxíku, a někomu volal. Asi sháněl další cestující do stejnojmenného pořadu. Pak přišla na řadu návštěva prodejny, která nabízí DVD s pořady a filmy, které ČT vyprodukovala. Na své si zde přijdou i milovníci večerníčků, protože z vitrín se dívají oblíbené postavičky, jako např. Bob a Bobek, a ti dokonce i mluví.
Pak už jsme se vydali do chodeb, studií a technických prostor ČT. Ve vstupní hale je vystaven model celého rozsáhlého areálu. Obdivuhodná stavba byla postavena v 60.letech minulého století a pořád se rozvíjí tak, jak to umožňují měnící se technické možnosti současnosti.

Na vlastní oči jsme viděli studio, kde se v onen večer odehrával přímý přenos diskusního pořadu Máte slovo. Uklízečky leštily skleněné stolky, u nichž pak stojí paní Jílková a její hosté, jejichž jména jsme si mohli přečíst na vizitkách. Impozantně působí technika, která je podvěšena pod celou plochou stropu studia, ale na obrazovce ji nevidíte. V patře nad studiem je pracoviště režiséra, zvukaře a dalších techniků. I tady už probíhala příprava na večer, na mixážních pultech svítila tlačítka, na čelní stěně kontrolní monitory, takže jsme si připadali jako v letadle. Ale všude přátelské přijetí, vlídná atmosféra, žádná nervozita.
Pak přišel na řadu výklad o přenosových vozech a technice, která je založena na satelitní technologii. Přenosové vozy parkují v garážích ve vnitrobloku a podle plánu vyjíždějí, aby zajistily přímý přenos z nějaké kulturní nebo sportovní akce. Kromě velkých vozů v milionových hodnotách má ČT k  dispozici řadu menších dodávek s reportážní technikou.

Pak jsme se vydali na cestu do horních pater budovy, která tvoří dominantu Prahy 4. Další zastavení patřilo hlasatelně, v níž dříve oblíbené hlasatelky uváděly další pořady. Technicky jde o unikátní řešení „budovy v budově“, což zamezuje pronikání jakéhokoliv zvuku zvnějšku do hlasatelny. Technici nám zapnuli kamery, a tak jsme si mohli na chvíli zahrát na hlasatele a podívat se, jak kdo z nás vypadá na obrazovce. Škoda, že ČT profesi hlasatele a hlasatelky zrušila. Také jsme si vzpomněli na přestávky, v nichž si na obrazovce hrála koťata s klubíčky. To by asi dnes už nikdo nezaplatil…

Předposlední místností prohlídky byla návštěva odpočinkové místnosti s nádherným výhledem na panorama Prahy. Posledním místem exkurze byla tzv. odbavovací pracoviště, odkud se všechny 4 vysílané pořady ČT dostávají k divákovi. Vše je řízeno počítači, ale ještě je dost místa na adrenalin, zvláště u přímých přenosů. Technici mají k dispozici i záložní pracoviště, protože je to jenom technika.

Nad odbavovacími pracovišti jsou už jenom dvě patra, plná technologických zařízení, ale tam už smějí jenom určení lidé. Bezpečnosti vůbec je věnována velká pozornost, ať se to týká identifikace a doprovodu návštěvníků, otvírání dveří kartami s kódem, kamerovým systémem, jednotkou požární ochrany atd.

Naše prohlídka dospěla ke konci. S naším průvodcem jsme se rozloučili velkým poděkováním. Odjížděli jsme s pocitem, že ČT není žádná důchodkyně, ale dáma v nejlepších letech, která nám udělá ještě hodně radosti. Tak vše nejlepší do dalších let!

Miloš Dvořák

Splněný sen

publikováno 16. 2. 2012

"Tak se mi splnil můj sen" – těmito slovy se s posledními účastníky vernisáže výstavy " Co vyprávěl hotelový sál" loučil náš oslavenec, autor výstavy a bývalý ředitel Hotelu Polabí Ing. Bohumil Kolací.

Na její slavnostní zahájení v sobotu 11. 2. 2012 dorazilo v mrazivém, ale slunečném počasí asi 130 účastníků. Vzhledem k počtu hostů proběhla úvodní část před vstupem do historických prostor bývalého augustiniánského kláštera.  Nejprve je přivítaly lesní rohy  pod vedením Dr. Vacka a poté zpěv Chrámového sboru,  v němž  autor výstavy také aktivně působí. Na akce z let 1975 až 1987 zavzpomínal za všechny hrabě Špork tradičně v podání p. Jaroslava Bittnera, byť tentokráte "v civilu".

Poté o svých vzpomínkách pohovořil i sám autor.  Poděkoval všem těm, kteří se na přípravě výstavy podíleli a bez nichž by se výstava neuskutečnila – Státnímu oblastnímu archivu se sídlem v Lysé nad Labem,  jmenovitě panu řediteli PhDr. Řezníčkovi,  jeho pracovníkům – ing. Řehákové, pí Jiřičné,
pí  Levé a p. Ziegelheimovi. Velkou pochvalu si zaslouží i aranžérka pí Jakubalová, která prostory výstavy vkusně "dozdobila " a pí Křížová, která pomáhala s výběrem materiálů .

Vzpomínky na plesy hraběte Šporka, klubové večery, hudební divadlo, kostýmované bály, klub labužníků i pivobraní  zůstaly natrvalo vryty do paměti jejích účastníků, z nichž někteří již nejsou mezi námi.  Ale celá řada z nich si přišla zavzpomínat – při vzájemných setkáních, při promítání  filmů Míly Hlavsy nebo při prohlídce vystavovaných materiálů. Z  fotografií, originálních plakátů a novinových článků si i ten, kdo akce osobně nezažil, dokáže udělat představu, jak velkou  organizátorskou práci tým lidí kolem Míly Kolacího po řadu let odváděl.

Kdo z Vás, milí čtenáři, tuto vernisáž výstavy nestihl, má možnost si ji v prostorách archivu prohlédnout až do 2. 3. 2012.

Mílo, jsme moc rádi, že jsme Ti pomohli Tvůj sen splnit a přejeme Ti do dalších let ještě hodně energie a inspirace!

Najde se někdy někdo, kdo splní sen organizátorů kulturních akcí v Lysé nad Labem (a nejen jejich) a vybuduje důstojný sál k  jejich konání? Takto můžeme pouze závidět, že  generace Míly Kolacího prostor pro svoji realizaci měla …

Za Spolek rodáků Dana Papáčková

Fotografie z výstavy

NULL

Besedy Spolku rodáků a přátel města Lysá nad Labem

publikováno 16. 4. 2011

Na letošní jaro naplánovali členové spolku dvě besedy – první z nich byla věnována historii a současnosti nedalekého Kerska, druhá pak historii hotelu Král, později Polabí a dnes hudebnímu klubu Calypsso.

Dne 17. 3. 2011 se v Zámecké vinárně sešlo asi třicet návštěvníků, aby si vyslechli něco z historie osady Kersko. O přivítání hosta večera, pana Mgr. Václava Kořána, se postarala paní Marie Beníková, bývalá ředitelka Domova na Zámku, dnes obyvatelka uvedené osady a jedna z hybných sil kulturního života v Kersku. Pan Kořán je patriotem Kerska, rodinné kořeny jsou s Kerskem spojeny a to se projevuje v jeho výborné znalosti historie. Povídání začal vskutku zgruntu – už od druhohor, ale bylo to zajímavé a poutavé vyprávění bývalého pedagoga, takže posluchači ani čas nesledovali.

Vlastní osada měla pohnutou historii, začínající v 10.století a lze vysledovat asi 3 hlavní vlny rozvoje. Ta poslední, nám nejbližší, začala v polovině 30.let minulého století, kdy statkář Josef Hyross rozparceloval Kerský les sítí pravoúhlých alejí a začala výstavba rekreačních usedlostí, hlavně pro pražské "lufťáky". Dnes má osada asi 400 budov.

Ze známých obyvatel jmenujme alespoň spisovatele Bohumila Hrabala a cestovatele a spisovatele F. A. Elstnera. Všeobecnou známost přinesl Kersku Menzelův film podle Hrabalova díla "Slavnosti sněženek", v němž řada postav v Kersku skutečně žila nebo ještě žije. Koneckonců do Hájenky si můžete zajít i v dnešních dnech na kančí pečeni se šípkovou omáčkou a nebo s knedlíkem se zelím.

Asi nejznámější pamětihodností je Pramen sv. Josefa, kde z vrtu hlubokého 89 metrů vytéká minerálka Kerka se zvýšeným obsahem sirovodíku, železa, jódu a lithia.

O současný kulturní život pečuje také Lesní ateliér Kuba. V závěru večera vystoupila paní Kubová a pozvala nejen přítomné, ale i čtenáře Listů, na sobotu 21. 5. 2011 do zahrady ateliéru, kde se bude konat 10. ročník Hrabalova Kerska.

Další besedou dne 7. 4. 2011 bylo spíše pásmo vzpomínek, a to na téma "Král v hotelu Král aneb Vzpomínky advokáta". Hostem večera byl pan JUDr. Václav Král, který účastníky večera provedl dvěma bloky povídání: 1) Historie hotelu Král,  2) Zážitky z cest, z advokátní praxe a literární činnost. Návštěvníci se sešli stylově (jak jinak) v bývalém hotelu Král, v dnešní podobě v hudebním klubu Calypsso.

Výchozím bodem povídání byl rok 1926, kdy Královi rodiče zakoupili původní hotel U Spalů, rozšířili ho a přistavěli taneční sál. Za první republiky byl hotel centrem společenského života města. V době protektorátu sloužil výhradně k ubytování německých vojáků, v sále se promítaly německé filmy a Češi sem skoro vůbec nechodili. Po válce byl hotel vrácen rodině Králů, ale po několika málo letech sem byl dosazen národní správce a pak hotel převzaly Restaurace a jídelny. Na chod zařízení už Královi neměli vliv, ale nutno přiznat, že na dobu, kdy byl vedoucím pan Ing. Bohumil Kolací, vzpomínají mnozí dodnes.

Po roce 1989 se už nepodařilo vrátit hotelu lesk společenského centra, které i za doby socialismu nahrazovalo kulturní dům, tak chybějící v dnešních dnech.

Vzpomínky pana JUDr. Krále byly doprovázeny promítáním záznamů z Pamětní knihy hotelu, kde v 30.letech vystupovala řada pražských umělců, např. pěvec Eduard Haken, herec Jaroslav Vojta, herečka Růžena Šlemrová atd.

Přestávku bylo možné využít k občerstvení z Vinotéky Blažek; k občerstvení ducha pak bylo možné zakoupit některou z knih pana Krále, který ji ochotně zájemcům podepsal. Druhá část besedy byla věnována vzpomínkám z cest po světě, které JUDr. Král jako právník podniku Pragoexport uskutečnil.
Na závěr článku děkuji touto cestou jak Domovu na Zámku, tak panu Ivanu Ročejdlovi, kteří nám velmi ochotně vyšli vstříc při organizování besed a pomohli vytvořit návštěvníkům příjemné prostředí.

Miloš Dvořák